Tradice vánočních stromků
Snad nejmladším vánočním zvykem je strojení stromku. Předchůdci klasických smrčků, boroviček a jedliček byly pravděpodobně ovocem, pentlemi a cukrovinkami zdobené haluzky a pruty - tak zvané dary pastýřské, a to již při římských saturnáliích, pořádaných ve starověku. K nám se zvyk zdobit vánoční stromeček rozšířil z německých oblastí, odkud se v 17. století šířil po celé Evropě. Zdomácněl především v domech nejbohatších měšťanů a posléze i šlechty. Do lidových vrstev pronikal pomalu, někde ho neznali ještě koncem 19. století.
Poprvé se klasický vánoční strom, jak ho známe i dnes, objevil v roce 1605 v německém Štrasburku a byl ozdoben různobarevnými papírovými růžemi, panenskými jablíčky, cukrovinkami a pozlacenými řetězy. Roku 1816 zdobil už i rakouský císařský dvůr. V průběhu minulého století se začal objevovat v aristokratických sídlech ve Francii, Anglii, Dánsku a Norsku.
V Praze poprvé spatřili ozdobený a osvícený vánoční strom hosté ředitele Stavovského divadla J. K. Liebicha, který je v r. 1812 pozval na oslavu Vánoc na zámeček "Ztracená varta" v Libni.
V roce 1924 byl poprvé na veřejném prostranství postaven vánoční stromeček v Brně. Zasadil se o to spisovatel Rudolf Těsnohlídek, který našel pod stromem opuštěné děvčátko. Strom byl na jeho popud přemístěn do města a pod něj byla umístěna kasička, do níž mohl každý přispět na opuštěné děti. Tato tradice se v Brně dodržuje dodnes.
V posledních letech se stále častěji objevují stromky umělé. V některých oblastech, např. v Austrálii nebo na jihu USA, kde je lesní porost skromný, jsou v podstatě východiskem z nouze. Staly se však módním trendem prakticky v celém světě. Ačkoliv bezesporu mají své přednosti (jsou stále zelené, neopadají a můžeme je využívat mnoho roků za sebou), přece jen jim chybí ona přirozená vůně jehličí, která neopakovatelně provoní celý byt.
U nás se dříve vánoční stromek zavěšoval zpravidla pod dřevěný strop světnice špičkou dolů nebo se stavěl do dřevěných podstavců v podobě kříže. K vánočnímu stromku neodmyslitelně patřily svíčky jako symbol božího světla z Betléma.
Stromek jako symbol slunovratu
V mnoha zemích byly slaveny a dodnes se oslavují v době zimního slunovratu svátky světla. Znamenaly znovuzrození roku, cestu od smrti a tmy k životu a světlu. Na tuto dobu připadaly starořímské saturnálie, severské národy pak měly svátek Yul čili Jol zasvěcený bohu slunce Fro. Staří Slované slavili od 24. prosince do 6. ledna boha světla Svaroha čili svátek Svantovíta, který poráží bohy temnot a přichází k lidem a přináší jim štěstí.
Ve skandinávských zemích stavěli malé stromky ozdobené figurkami zvířat a okrášlené rozsvícenými svíčkami na oslavu, že „strom světla“začal na obloze obnovovat svůj růst. Tyto stromky světla přešly později i do křesťanských oslav. Každý předmět na stromku měl svůj symbolický nebo poetický význam.
Řetězy připomínaly mytologické hady, zlacené ořechy bohatství, červená jablka štěstí, jelen značil touhu lidské duše po Bohu, kotva byla symbolem naděje, hvězda připomínala kometu, která vedla tři mudrce do Betléma k Ježíškovi.
Zdobený stromek, většinou jehličnan, se objevoval již od čtvrtého století našeho letopočtu v různé podobě v celé Evropě a zpravidla rovněž i zde souvisel s oslavou návratu slunce - slunovratu. Sytá zeleň jehličnanů byla odedávna symbolem věčného života a vyskytovala se v obydlích našich předků v zimním období, především však o Vánocích.
Živý vánoční stromek
Jelikož se většina z nás neloučí s vánočním stromkem ráda, potěší nás vědomí, že nemusíme svůj vánoční stromek vyhodit, ale že se z něj můžeme radovat celá léta a pěstovat jej na balkoně, lodžii nebo na zahradě.
S živými vánočními stromky jsme se poprvé setkali na vánoční výstavě Bonsai klubu Praha konané v Muzeu hlavního města Prahy na přelomu let 1979 – 1980. K vidění zde byly stříbrné smrky, smrk srbský a náš domácí smrk ztepilý. Vysazeny byly do keramických nádob (sedláků) a květináčů. Dnes, po mnoha letech, živé stromky v našich příbytcích zdomácněly a jejich prodej je již v předvánoční době samozřejmostí.
Stromy jsou zapěstovány v kontejnerech anebo s kořenovým balem z volné půdy. Lepší jsou stromky z kontejnerů. Stromky můžeme nakoupit už v říjnu nebo listopadu. Přesadíme je do vybrané nádoby. Podle potřeby zaléváme, aby byl kořenový bal rovnoměrně vlhký. Kořeny nesmí stát ve vodě. Náš stromeček necháme venku až do prosince. Krátce před Vánocemi jej přeneseme do bytu. Nejprve do chladné místnosti, kde se netopí nebo kde se udržuje pouze nízká teplota. Když mrzne, dáme stromek do fóliového pytle a ten zavážeme. Přeneseme jej do místnosti a teprve druhý den fólii odstraníme a dáme na definitivní místo. Stromek ozdobíme. Nezapomeneme podle potřeby zalévat. V bytě necháme stromek přes Vánoce, nejdéle však čtrnáct dnů. Pak jej stejným způsobem vrátíme zpět. Při oblevě nebo ještě lépe až na jaře ho vysadíme do volné půdy do zahrádky.
Kromě zmíněných smrků je velmi pěkná jedle bělokorá, korejská nebo kavkazská. Půvabné jsou ovšem i ostatní druhy jehličnanů.
Vánoční ratolesti
K doprovodným jevům především v období adventu náležela výzdoba obytných místností zelení. Mechem a větévkami se přizdobovaly Betlémy, větévky jedlí a smrků se zastrkávaly za obrázky, dávaly se do váz a do oken. Zdobily se vánoční stromky. Zimostráz a místy rozmarýn a barvínek se používaly k oživení rozmanitých vánočních dekorací a přizdobení vánočních pokrmů. Zvyk zavěšování jmelí a zdobení příbytku cesmínou k nám přišel později a to ze západní Evropy.
Zmíněné zvyky v mnoha rodinách přetrvávají dodnes. Čím více jsme závislí na technice a moderních vymoženostech, tím zřetelněji toužíme po zeleni. V zimě, kdy je krajina pokrytá sněhem, je jí málo. Její nedostatek se snažíme alespoň symbolicky nahradit předvánoční a vánoční výzdobou našich domácností, v nichž nechybějí větévky jehličnanů a vždyzelených listnáčů, ani květiny.
Nejčastěji používané vánoční ratolesti k výzdobě:
Zimostráz – je symbol ochrany. Splétaly se z něho věnce a věnečky, byl součástí mikulášských vrkočů a spousty dalších přírodních dekorací.
Cesmína – v Anglii a Americe je jedním z nepostradatelných symbolů vánoc. Její obliba je tak velká, že tady nechybí snad v žádné domácnosti. Je vyobrazena na vánočních ubrusech, pohlednicích, svátečních zástěrách, prostírkách, balícím papíru a nádobí. Tvoří i součást vánočních girland a ozdůbek na vánoční stromky. U nás se cesmína uplatňuje v předvánoční době při zdobení adventních věnců, svícnů, girland a kytic.
Rozmarýn – považoval se za rostlinu posilující paměť
Jmelí – Keltové a Germáni považovali visící kulovité keře jmelí za posly bohů seslané na zem. Keltští kněží pod stromy se jmelím obětovali a při náboženských obřadech odsekávali jmelí zlatými srpy. Jmelí mělo přinášet po celý rok štěstí a ochraňovat člověka před zlými mocnostmi. Nedávalo se do váz, ale vždy se zavěšovalo ke stropu, zpravidla nad stůl, kde ochraňovalo rodinu před neštěstím. Zavěšování jmelí je vánoční zvyk, který k nám přišel z Anglie přibližně před sto třiceti lety.